Brigáda u rybníka

Už je to téměř 13 let, co vlčídolský rybník prošel zásadní rekonstrukcí. Za tu dobu, i přes snahu obecního úřadu o jeho údržbu spolu s okolím, pozvolna vyrostly na jeho březích mladé olše a vrby, které tyto břehy mohly postupem času narušovat a staly se tak nežádoucími. Také koryto přilehlého potoka pomalu, ale jistě, zarůstalo náletovými dřevinami a křovím. Bylo třeba po letech razantního kroku a tyto dřeviny odstranit (i když to vlastně vypadalo docela hezky). Tak byla na žádost "správce rybníka" svolána na sobotní ráno 9. března brigáda.

První motorová pila začala se zakusovat do křoví a mladých olší v korytě potoka. Práce to nebyla snadná - samotné koryto potoka je totiž "utopené" dva metry pod terénem, takže vytahovat či vynášet pořezané dřeviny vyžadovalo nejen sílu, nýbrž i vysokou dávku obratnosti a opatrnosti, jelikož koryto bylo mnohde porostlé a propletené divokým ostružiním; navíc, pod nohama tekla voda a nikdo nechtěl skončit v potoku.

Pořezaná křoviska, stromky a stromy byly odnášeny po hrázi rybníka (nosiči střídali se s nákladem tam a poprázdnu zpět jako pracovití mravenci na mravenčí stezce) na jeho okraj k cestě, kde na ně čekala už druhá parta, která je zbavovala menších větví (pilou i ručně sekyrou), porcovala na polena, jež nakládány byly přímo na přistavenou vlečku. Dřevo bylo poté odvezeno k chatě, kde bude sloužit jako otop.

Netrvalo dlouho a dorazila třetí motorová pila. Byla tak otevřena druhá fronta, která se vrhla do náletových olší na břehu rybníka. Ani zde nebyla práce snadná. Mnohé kmínky a kmeny rostly přímo z vody a byly nad vodu i nakloněny - práce si tedy vyžadovala nejvyšší opatrnost, někde i uvazování a potahování kmenů. I zde bylo vynášení do vysokého a strmého břehu náročné. Největší "lahůdku" - dva shluky vzrostlých vrb na kraji hráze nad vodou, jsme si nechali na samotný závěr. Avšak netrvalo dlouho a i ony byly dole.

Práce nám šla od ruky a k obědu už bylo všechno vykáceno, odtaženo, pořezáno. Nikdo do vody nespadl ani se jen trošku neomočil, což je také důležité.

Po obědě začala finální fáze. Štěpkovací mašina hltala větve jako Otesánek a spokojeně odfukovala štěpky do přistavené vlečky. Její nenasytný chřtán si vyžadoval další a další potravu a tak do jejího nitra proudila jedna várka větví za druhou. Chlapi s plnými náručemi stáli frontu jako na banány a předbíhali se, aby ji mohli uspokojit. Za celkem nepatrnou chvilku obě velikánské hromady větví zmizely, aniž jsme chtěli. Jak se říká - rozjetý vlak nezastavíš. Na úplný závěr už jen shrabat piliny a drobné úlomky větviček, uklidit, ať po nás nezůstane nepořádek.

Práce řídil Zdeněk Jakoubek mladší, jenž má místní rybník "pod patronátem". Všem zúčastněným vyslovuje obrovské poděkování za odvedenou práci a vervu, s jakou se do ní vrhli a zvládli ji. Akorát to počasí nebylo ideální. Původně mělo býti slunečno, ale bylo zataženo a foukal silný vítr. Ale zase nebylo tak horko. :)