Historie obce

       Historické počátky Vlčích Dolů se jako u většiny lokálních obcí ztrácí v neznámu. Jméno pochází pravděpodobně od místní polohy a již ve staré německé literatuře, zvláště ve spisu Morava, dočteme se, že je odvozeno od jam, v nichž se při příchodu Slovanů do našich končin zdržovali vlci. Také skutečně krajina tomu jménu odpovídala a jméno bylo pro tento kraj velmi výstižné. První písemná zmínka pochází z roku 1377, kdy Jan "de Wlciedol" prodává Zbyňkovi z Dřínova pět čtvrtí lánu "in Wlczidol". 

       Samotná vesnice leží v malém údolíčku obklopena posledními výběžky Litenčické pahorkatiny, takřka na rozhraní tří okresů: kroměřížského, prostějovského a přerovského. Má malebné okolí se zdravými a krásnými lesy, na severní straně je otevřena úrodné Hané, kdy lze za jasného počasí obsáhnout velkou část jejího území od Prostějova až k Přerovu či Olomouci, nebo při dobré viditelnosti dokonce i vzdálenou siluetu hory Praděd, mnohdy s bílou sněhovou pokrývkou.

       Skrz vesnici protéká dnes již meliorovaný potok Vlčídolka, vlévající se za Křenovicemi, pod názvem Křenovský potok, do říčky Hané. Pramení asi jeden kilometr za vsí v lesíku Boří pod Srnovem, s přítoky ze zmoly na Krajině a z vitčické zmoly a dalším přítokem vytékajícím ze studánky ve Stříbrnském lese. Během léta, za dlouhotrvajícího sucha, potok vysychá.

       Vesnice pro svou polohu zřejmě nikdy nehrála důležitou roli a vyvíjela se poněkud zapomenutá stranou. Proto ani záznamů z historie není mnoho. Jak se lze dočíst z nám dostupných  pramenů, měnily v dávných staletích pozemky a usedlosti i s obyvateli velice často své majitele, až nakonec byly rozděleny ( snad potokem ) na dvě části, z nichž jedna patřila dřínovskému a druhá věžeckému panství, až do začátku minulého století.

       Teprve po první světové válce a vyhlášení samostatné Československé republiky dochází v obci k všestrannému rozvoji.

       Proběhla parcelace pozemků velkostatků Dřínov a Věžky, což spolu s předáním obecních pozemků k pronájmu místním malozemědělcům značně zlepšilo hospodářský stav v obci. Na neplodných plochách se vysazovaly ovocné stromy, převážně třešně, ale i švestky a ořechy. Osazovaly se i zmoly akáty, olšemi a topoly. Byla konečně zbudována silnice spojující Vlčí Doly s Dřínovem, neboť do té doby zůstávaly Vlčí Doly jedinou obcí tehdejšího zdouneckého okresu, do které zpevněná silnice nevedla. Taktéž řádně vyspraveny byly komunikace místní. I přes zdrženlivost občanů byla jako v jedné z posledních obcí provedena elektrizace v roce 1941 a na sklonku léta 1951 byl zaveden místní rozhlas. Přestalo se tak chodit a vyhlašovat po vsi s bubnem.

       Po druhé světové válce se rozběhl také pestrý kulturní život. Hrála se divadla, kabarety, promítaly se filmy, velmi často byly pořádány zábavy, při kterých hrála místní kapela.

       Začátkem let padesátých dochází i v naší obci k založení JZD. Postupem času se začíná uvažovat o sloučení jak JZD, tak i MNV buď s Věžkami nebo Dřínovem. Na veřejné schůzi 8.března 1960 bylo hlasováním všech přítomných rozhodnuto o sloučení JZD i MNV obcí Vlčí Doly a Věžky.

       V roce 1965 byla vystavěna zvonice - kaplička na místě bývalé mlatevny Zapletalů. Je zasvěcena Svaté Anně, na kterýž den připadají ve vesnici hody.

       Se sedmdesátými léty minulého století se počíná postupně měnit i vzhled vesnice. Jsou zaváženy zmoly přes dědinu i na Krajině. Je dobudováno výbojkové veřejné osvětlení, vydlážděny chodníky. Po úplném zevezení zmoly přes dědinu v osmdesátých letech byla tato osázena rozmanitými okrasnými keři a stromy a do jejího čela byl přemístěn pomník věnovaný padlým spoluobčanům v 1.světové válce, který nechali vystavět občané Vlčích Dolů v roce 1920. Rekonstrukcí prošly veškeré vozovky ve vsi a bylo postaveno nové kulturní zařízení na Krajině (chata).

       V posledních letech dochází k celkové modernizaci vesnice. Vyrostla nová spojovací silnice z Vlčích Dolů do Věžek. Byl vybudován veřejný vodovod se sítí hydrantů a dokončena plynofikace vesnice. Po položení telekomunikačního vedení a ukončení výkopových prací byly všechny vozovky ve vsi opatřeny novým povrchem. 

       Koncem roku 2007 bylo po mnoha dlouhých letech ukončeno vyvážení domovního a průmyslového odpadu na místní skládku - poslední úsek vitčická zmola, a tato poté prošla rekultivací.

 

       Vlčí Doly i dnes jsou nejmenší vesnicí na okrese co do rozlohy. Již od počátku minulého století se pozvolna vylidňují, nikdy zde nebylo ani dostatek pracovních příležitostí. Ke konci roku 2017 žije ve vesnici 74 obyvatel. Starostou sloučených obcí je Bc. Aleš Bosák z Věžek, který vykonává svou funkci od listopadu roku 2014. (Před ním byl dlouholetým starostou obou obcí pan Bedřich Gardavský z Věžek.)

Vítejte !

Příjezd do vesnice po silnici od Dřínova  - s  ještě starým povrchem vozovky.

Kříž stojící při vjezdu do vsi od Dřínova.

Cesta ke kravínu (který již několik let nestojí).

Dolů Obecníkem (kaplička uprostřed).

Dolů Obecníkem - spodní část pod kapličkou.

Dolní cesta návsí směrem ke Krajině.

Pomník padlým spoluobčanům v první světové válce.

Směrem k Bajajce.

Kříž u bývalé cesty na Bajajku (Sasova mlatevna).

Horní cesta návsí směrem ke Krajině.

Kulturní zařízení Chata na Krajině.

Směrem od kravína Krajina jako na dlani.

Komunikace před bývalým kravínem (stával vlevo).

Pohled na Vlčí Doly z východní strany, z kopce od lesa.

Chajdalópka v lese východně nad obcí.

108 kilometrů... že by do Vídně? Či kam?

Nashledanou !

 

Na zde uveřejněných fotografiích můžete sami vidět, že naše vesnice je opravdu nádherná. Takže kdybyste se rozhodli se sem přestěhovat nebo snad i postavit dům, buďte si jisti, že jste vítáni. A kdybyste náhodou chtěli vstoupit do našich řad, jste vítáni dvakrát!!!