Ostatky

Každý půst má někde svůj konec. I ten masový. A jak jinak stylově jej ukončit, než obžerstvím. S pozvednutými třepotajícími se číšemi naplněnými voňavým průhledným mokem a s výkřikem "Ať žije suchej únor" vyrazilo odhodlané "komando" na oblíbenou inspekci místních dvorků a přilehlých budov.
 
Kde se vzal, tu se vzal, letos do vsi zavítal i samotný Andrej Bavíš. Zřejmě se jim někde zatoulal při nedávné návštěvě Zlínského kraje. Je tu i varianta, že se mu v kraji líbilo a pln chuti a očekávání jal se na víkend vrátit. Kdo ví. Čechoslovenštinu nechal v Praze a tady se snažil mluvit poctivě moravsky. Asi pod dojmem, že Morava je vlastně Slezsko, mluvil sice souvisle, ale "kratce". Nevěda, že tady je na Hané, kde se mluví "dlóze". Pro jistotu byl na něj hned zkraje nasazen člověk převlečený za jeptišku (= řádová sestra, zde řadová sestra), který se na něj nenápadně přilepil a po celý čas jej nespustil z očí. A pro ještě větší bezpečnost také ozbrojenou eskortu. Byl asi ústřední postavou letošního průvodu. Kdo jej na první pohled hned nepoznal, tomu napověděl mírným natočením svého příručního zavazadla, které dávalo neomylně tušit, kdo je kdo. A když spustil tu svoji "bandurskou" o zaplacených či nezaplacených daních, každý majitel usedlosti ihned pochopil, že je čas zacpat mu ústa jakýmkoli úplatkem, ať už ve formě tekuté či "tužší", jedno jaké chuti. Byl zřejmě tak trochu i kleptoman, jelikož se párkrát snažil do svého zavazadýlka nenápadně vnořit i nějakou tu lahvinku (nejspíš pro své kamarády ve vládě). Díky bystrým moravským očím se to nepovedlo, ba navíc, byly tu i úvahy o vložení kamene či cihly do jeho "tašky", aby to neměl tak lehké. Nikdo však k takovému činu nenašel dost odvahy. Inu...

Nejdůležitější postavou celého průvodu je ale už od nepaměti medvěd. Míša. Opět od loňska očividně trochu povyrostl, jelikož již lety prověřený a používaný "kožíšek" byl mu fakt dost těsný. Prostě je pořád ještě ve vývinu a odrostl z něj. Sice hřál, ale rukávy mu byly po lokty a spodní část kožichu mu vzadu taktak zakrývala půlky. Na začátku vypadal, že bude "drsnej", dokonce byl na chvíli i zavřený v kleci. Záhy, když zjistil, že medvědí hlava mu bez konání dobrých skutků již nepůjde sundat, byl jako "mílius". Dokonce předvedl v závěru pár pěveckých vsuvek. V jednom případě doplněnou i o tanec s vystřelovacím deštníkem. Zprvu jevilo se, že půjde snad o striptýz a v očích všech přítomných zračilo se napětí, avšak ve finále to byl "přetančený" příběh jednoho starého mopedu. Ušetřena nebyla ani Pamela (ta z Pobřežní hlídky). Zřejmě na něj měla nějaký vliv i (údajně prý) členka kolumbijské narkomafie, která se k němu připojila krátce "po startu". Soudě podle toho, že při jejich hovorech padlo několikrát slovo "narcos", což jevilo se býti neklamnou známkou toho, že na tom asi zrnko pravdy bude.
 
Přišla i kočka. Nebo kocour? To už se asi nedovíme. Po oficiálním závěru totiž ona šelma kočičí zmizela i s platem vdolků někde ve tmě, a poté, co se ladně dostala přes zamčenou bránu, se její stopa ztratila. A možná to byla i ta puma, o které se tu mluvilo někdy loni v létě. Barva, podoba a ocas by tomu i odpovídaly. Nutno dodat, že ten její hrdě po celou dobu vztyčený "ocas" nedával spát nejednomu účastníku průvodu. Iritoval. A tak se i přihodilo, že to nakonec jedna z účastnic nezvládla a chtěla si jej "urvat" zřejmě jen sama pro sebe. Oprava byla nutná. Inu...
Zdravotní dozor zajišťovala sestřička z "nedalekého stomatologického centra". Co na tom, že slovo "stomatologický" znamená vlastně něco jako "zubařský". Taky doktořina, né? Nářadí měla vlastní, poněkud odlišné od toho, které známe z ordinací, sterilizované v alobalu. Na naše poměry by bezesporu stačilo. Dokonce i náhradní zoubky nesla si v košíčku. Snad pro případ, kdyby, nedejbože, došlo k nějakému konfliktu a bylo nutno neprodleně "operovat". Můžete namítnout, že sestřička není žádný doktor... Ale za ta léta se jí určitě podařilo leccos odkoukat, takže... Nakonec byla odvolána k neodkladnému případu, tudíž jsme ani nedostali šanci ochutnat její koblížky.
Koně letos převálcovala návštěva kočárkářského gangu. Snažili se sice do jejich středu vecpat i svůj vehikl, avšak byl okamžitě rozpoznán - zřejmě proto, že se jednalo o zlatem potažený kabriolet nějakého západoněmeckého zbohatlíka (soudě podle espézetky).
Pod nohama zúčastněných proplétali se i další zástupci živočišné říše - Berušák s ještě nedorostlou Žirafkou. A hlídal je malý Duch. Teda spíš "Doušek". Zato s čertovskýma očima.
Oproti loňsku konec zase až za tmy.
 
Jedna společná na točně.
 
Parkoviště kočárkářského gangu.
Unavený Duch.
 
Je dobré mít za kámoše Andreje.
 
Zdivočelého medvěda bylo nutno na chvíli arestovat.
 
Závany zimního spánku.
 
Minutka před kapličkou.