Dětský den

První červnové dny již od nepaměti patřívají dětem a nejinak tomu bylo i letos. Sobotní ráno vypadalo sice lákavě - slunečno, sem tam obláček... Předpověď počasí však slibovala na odpoledne něco jiného. No, nakonec se to však podařilo. Ale pěkně od začátku.

Již od rána chystala se překážková dráha, mezitím probíhaly další práce na novém baru a taky vnitřní úklid chaty. Přes oběd šlo se domů, trochu si "dáchnout". Ale co to? Pěkná sprška kolem poledne! Naštěstí to nemělo na vyprahlou zem, a taky na chystané akce, vůbec žádný vliv. A přišla hodina "Há". Diváků bylo celkem dost, ale kde jsou děti? Stačilo se jen podívat na dětské hřiště a hlasitě zvolat: "Kdo chce soutěžit?" Za ohromného jásotu s výkřiky Já, já, já, seběhlo se v mžiku na nástup hejno dětí od malých, menších, až po ty větší. Ještě pěkně zapsat na tabuli, ať máme přehled, a teď už nic nebrání začít. Ale co by to bylo za závody bez pořádné rozcvičky? Za zvuku "Chobotnice" pěkně dřep, skok, rozpažit, upažit, kmitnout, hop, skok... No dobré dvě a půl minuty na pořádné rozdýchání a oživení krevního oběhu. A de se na to. Starší kluci byli na dráhu docela natěšeni, mysleli si, že to zvládnou levou zadní. To ale ještě nevěděli, že je na ně nachystán takový malý podraz - zpomalovač. Jednoduchá pouta z řetízku kolem nohou a jejich pohyb byl rázem omezen na malinkaté krůčky a nebo poskoky. A všechny "hendykepy" byly v mžiku smazány. Následovala krátká občerstvovací pauza (děti, a nejen ony, si mohly točit malinovou šťávu z volně přístupného kanystru dle libosti) a již tu byla další soutěž - discgolf. Děti vůbec netušily, co je čeká, ale pochopily to hned při krátké předváděčce a už začaly vzduchem létat první talíře. Některé správným směrem, jiné to zase pro jistotu braly oklikou... Všechny ale nakonec doputovaly do svých cílů - do speciálních košů umístěných v různých vzdálenostech. To už se ale začínalo povážlivě mračit. "Děcka, chce se někdo svézt trochu živějším veteránem?". No mysleli jsme, že děti snad ani zájem neprojeví, ale fronta na svezení nebrala vůbec konce. Vždy, jakmile bylo slyšet zvuk přijíždějícího auta, obklopili další a další zájemci o svezení zcela neprodyšně vůz tak, že nebylo možno ani otevřít dveře, natož vystoupit. Někteří jeli i vícekrát a jejich zážitky bylo velice snadné vyčíst z jejich očí a usměvavých tváří. A takhle by to trvalo jistojistě až do samého večera, ne-li déle. Avšak na pořadu toho bylo ještě dost. A pan řidič už si také chtěl dát nějaké to pivko. Tak ještě skákání v pytlech a - na co tu ale pořád stojí ten domek? "Děcka, zapálíme školu?" "Jóóóóóó, jóóóóóóó..." A tak nesl se s velkou pečlivostí vyrobený domek na poslední pouť, za svorného skandování všech doprovázejících dětí: "Škólu zapálit, škólu zapálit!" Tak pozor. Zapálit a - už to doutná. Po krátké chviličce objevily se i plameny a v mžiku začaly nemilosrdně pohlcovat celý domek, teda školu. Hasit školu nebo nehasit školu? Počáteční nadšení (školu zapálit) bylo to tam, teď se prostě bude hasit! Voda už byla v hadicích, takže nasadit historickou přilbu, zacílit a ... Stříkali všichni, až do úplného uhašení, mnozí i opakovaně. Oheň dnes prostě neměl šanci. Ale to už se však mračilo hódně opovážlivě a netrvalo dlouho a přišly kapky. A ne ledajaké. celkem pěkné přeháňky. Tak, ostatní připravené soutěže už asi nebudou, tudíž následovalo odměnění všech přítomných dětí, ať už soutěžily, nebo ne (samozřejmě nějaké ty sladkosti a taky něco na psaní - sešity a krásnou mnohobarevnou propisku v různém barevném provedení, prďóši a ti ještě nechodící zase něco na "zub" dle věku. A taky losování o spinnery a šampáňa. Po krátké dešťové vložce mohli jsme zapálit táborák a vrhnout se na opékání. Začal sice opět v krátkých intervalech padat déšť, některé to však vůbec od opékání neodradilo. Pak zase na chvilku přestalo, tak vzhůru dolů vytáhnout májku. Práce to byla snadná, trvala jen chviličku a už nesla se májka k chatě, kde byla odstrojena. A teď už asi opravdu volná zábava. Mnohé děti ještě využívaly stále stojícího discgolfového hřiště a neúnavně posílaly své talíře úspěšně či neúspěšně k cíli... Kvečeru začalo už pršet opravdu pořádně, byly vidět a slyšet i blesky a hromy. Ale nám to vůbec nevadilo, byli jsme pod střechou. A v přestávkách mezi kapkami rozdali si to v discgolfu i dospěláci. Taky jim to šlo pěkně od ruky - talíře vlevo, vpravo, v zahradách, v bramborách... no prostě zážitek. Domů se šlo už skoro za tmy.